Už dlouhou dobu nám k osvětlení ulic a ztemnělých parků slouží jedno (k těmto účelům) ideální svítidlo. Tím je sodíková výbojka. Potkáme ji na mnoha místech. Nejvíce je zastoupena ve zmíněných ulicích a parcích, kterým propůjčuje příjemné, teplé a uklidňující žluté světlo.
o Poslední dobou vídáme ale tento světelný zdroj i jako osvětlovací prvek různých historických nebo jinak významných budov.
o Vhodné osvětlení zvyšuje jejich bezpečnost.

Možnosti využití sodíkových výbojek je sice trochu omezené, na oblíbenosti jim to ale nikterak neubírá.Pracují na principu vyzařování pomocí sodíkových par s provozním parciálním tlakem 0,1 – 1,5 Pa.
o Za velké výhody sodíkových a také metalhalogenidových výbojek je považováno především několik jejich specifických vlastností.
a) Jedná se o nejúčinnější světelný zdroj, který dokáže proniknout i hustou mlhou.
b) Dosahuje maximálního měrného výkonu 200lm/W.
c) Může se pochlubit velmi dlouhou životností, která se může vyšplhat až na dvacet tisíc hodin.
Velice vítané je i to, že obsah sodíkových výbojek není pro člověka ani životní prostředí nikterak nebezpečné, jako je to například v případě rtuťových výbojek.

Vhodné světlo na velká prostranství

Sodíkové výbojky se využívají hlavně k osvětlení exteriéru. Dobře se uplatňují u osvětlení veřejných míst, kterými jsou kupříkladu větší sportoviště. Za nevýhodu odborníci považují zhoršené podání barev.
o Vysokotlaké sodíkové výbojky můžeme rozdělit do dvou skupin, podle konstrukčního provedení.
1) Válcové– používají se ve svítidlech, u kterých je zapotřebí přesnější směrování světelného toku. Osvětlení vozovek, chodníků, cyklostezek.
2) Elipsoidní výbojky– světlo je hůře směrovatelné, a proto se využívá pro plošné osvětlení parků, náměstí apod. Hodí se také pro osvětlení vertikálních rovin – například fasády budov.